Ve jménu víry...
Bůh se točí na rožni a neni mu do zpěvu,
ďábel hlady poskakuje, slintá a sípe.
Nakukuje přes rameno a chytá se za hlavu,
kuchaři se však nádivka z Krista vysype.
Nato velkej řev mezi kotly zazní,
Zeus už to nevydržel a začal se smát.
Při pohledu na Ježíše jak vodu v pivo mění,
jak se marně snaží čerta nachytat.
Proč bysem měl dál proti vědě stát?
Proč bysem měl ksakru jenom víru znát?
Proč bysem měl snad držet celibát?
Dyť mam přece na víc, tak dem to zachlastat!
O týden později se smaží satan v pekle,
vypadl mu proud a neběží chlazení.
Neni křesťan, proč se peče, vypadá fakt vztekle,
nemůže se dočkat až to čerti opraví.
Zatimco takhle trpí, Alláh se mu směje,
ve jménu džihádu připije nazdraví.
Najednou však vyprskne a temnotu prokleje,
ukrkne si a dvě mouchy z vína vyloví
Proč bysem měl dál proti vědě stát?
Proč bysem měl ksakru jenom víru znát?
Proč bysem měl snad držet celibát?
Dyť mam přece na víc, tak dem to zachlastat!
Jáhve spěchá ke křoví, potřeba ho tíží,
našel skvělej flek - jen ho trochu zamaskuje.
Nepromarní ani chvilku, gatě k nohám sjíždí,
nezahlíd však kopřivy tak nahej v lese poskakuje.
Budha civí do slunce, s nadnesem, tak rovně,
ta teplota ve tváři jeho srdce rve.
Pak odvrátí své líce, zří že stojí v hovně,
to zas od ňáký krávy a né poprvé!
Proč bysem měl dál proti vědě stát?
Proč bysem měl ksakru jenom víru znát?
Proč bysem měl snad držet celibát?
Dyť mam přece na víc, tak dem to zachlastat!