Podzim nocí
Noční procházka do ticha polí
Ledově zalepí ti ránu co bolí
A když šero k oku svolí
Zříš vše kolem pouze stroze holý
Už nemáš žádnou odvahu
Přemáhat lidskou povahu
Zatrať tu krásu citu, obětí
Ať si ji někdo jinej posvětí
Zas krajinou se přehnal mráz
Co do tmy vyhnal duši z nás
A k zemi listí napospas
Srazil svět oněmělých krás
Kolik člověk snese ran?
Než padne k zemi ubodán?
Kdo mu z davu ruku podá?
Když sama duše do něj bodá!?
Zas krajinou se přehnal mráz
Co do tmy vyhnal duši z nás
A k zemi listí napospas
Srazil svět oněmělých krás
Než bloudit v tom ledovym pláči
Se radši svalíš do bodláčí
Jak rytíř zbaven postroje
Jen rezignuješ bez boje!
Žal oblékl si teplý háv
Jako když proutkem zloby máv
Furt hnal a hnal jak stádo krav
Světem dál temných stínů dav